+ účast na každoročních super akcích jako memoriál 17.12. a besídka výcviku retrieverů 10.12.
( :( bohužel jen mamka ) 

Albeř II. Turnus 20.-26.8. ...
Poslední srpnový týden jsme (už potřetí) strávili v kempu Walter na retrívřím táboře. Na prvním nástupu jsme se rozřadili do skupin a nám jako výcvikářka připadla Jindra, u které se pak Deny ty čtyři dny pěkně předváděl…No, něco mu (asi jako všem) šlo lépe, něco hůře. Už se lepší v markingu, vlečky mu jdou ukázkově jako vždycky, i slídění a disciplíny na vodě pro něj nepředstavují problém (až na handling, u kterého stále ještě jaksi nepochopil, že musí přinést OBĚ kachny!). Ten byl při našem štěstí samozřejmě i na Platošáku a navíc ještě s dummíky, protože zvěř už žádná nezbyla. Také se proměnilo odložení (které nám jde – na procházkách už dáváme i 10 minut! ;)) za chůzi u nohy (kterou už nemá moc cenu komentovat :P, ale za kterou dostal Deny s mamkou i tak 3 body, takže vlastně celkem dobrý). Moc nás potěšil u navádění na 2 kusy, kde oba dva našel (celkem i rychle) a krásně přinesl. Né tedy že by na navádění nějak reagoval, více méně poslouchá jen na dopředu, ale naštěstí má uplně skvělej nos, takže ani nikdy pomoct nepotřebuje…:). Na odpolední táborové soutěže jsme letos nechodili, protože Deny nemá rád, když je někde víc jak 10 psů pohromadě, žárlí na ně, pak třeba i vrčí a když mu vynadáme, tak je naštvanější ještě víc…Takže jsme se snažili věnovat jen a jen jemu (prostě potřebuje cítit tu lásku aby byl v pohodě :)) a místo soutěží jsme chodili na výlety a procházky, buď sami a nebo s Bonnie a jejími paničkami. Na večeři jsme sice díky našemu orientačnímu smyslu a následnému bloudění bůhvíkde přicházeli pozdě, ale stálo to za to a hafani i my jsme si to užívali. Takže díky za skvělou společnost i za vození zabláceného smradlavého :P Denýska ve svém autě! Táboráky ani noční bojovky jsme si ale ujít nenechali, a byly skvělé jako vždycky! Opět jsme si to tam všechno díky skvělým lidem užili, akorát jsme bohužel museli odjet dříve (takže jsme nestihli OVVR), protože od 26. srpna jsem měla se školou zájezd do Anglie. Tak snad zas příští rok (třeba už do té doby složíme nějak pořádně pár zkoušek :P), i když v Albeři už asi ne, nejspíš se tábor přesune jinam do jižních čech. Ale alespoň zas poznáme jiná místa :).
Jestli chcete, přečtěte si, co o táboře píše Eliška - http://www.eli-bonnie.wbs.cz/Cestovani.html . Jak jsem psala, většinu času jsme trávili spolu a má to tam trochu podrobněji rozepsané (já holt nemám takovou trpělivost a teď už si snad ani na nic víc nevzpomínám. Já vím, jsem hrozná aktualizovat po měsíci…)
Několik fotek  - http://aldy-deny.rajce.idnes.cz/Par_fotek_z_Albere_2011

       
       
                                                       

 

Toto léto jsme spojili vysokohorskou turistiku v Rakouských Alpách s pobytem u moře v Itálii. Protože jsme chtěli mít jistotu, že budeme pobývat v místech maximálně vhodných pro pobyt se psem, vybrali jsme si pro zajištění našeho pobytu cestovní agenturu Dogs Travel.

Hinterstoder (Rakousko) 11. - 16.7. ...
Prvních pět dní jsme pobývali v Horním Rakousku v Hinterstoderu v příjemném rodinném penzionu Sonnfeld, který se nachází vysoko v kopcích asi 6 km od centra městečka. Na výlety jsme vyjížděli kabinkovou lanovkou, která jede z centra Hinterstoderu do výšky 1400 m n.m., odkud se pak po značených cestách chodí na různě obtížné túry dále nahoru do hor. Musím říct, že příroda i vše bylo nad naše očekávání a moc jsme si to užili. První den jsme měli trochu obavu, jak a zdali vůbec dostaneme Denyho do lanovky, ale ukázalo se, že náš žroutek pro kus žvance vleze naprosto kamkoli :). Cesta na Hutterer Hőss do cca 1900 m n.m.vedla nejdřív lesem přes Hutterer Almen a pak nádhernými horskými loukami, kde jsme místy procházeli mezi stády krav. Před kravami měl Denýsek docela respekt, ale těch kravinců všude kolem – to byl pro něj ráj! Plánovali jsme původně jaké nafotíme krásné fotky Denýska ve výstavním postoji na pozadí alpských velikánů, ale bohužel z toho sešlo, neboť velmi brzy začal mít poněkud nestandardní barvu a začal vypadat všeobecně dosti nereprezentativně. Jinak ale bylo vidět, že Denýsek má úžasnou fyzičku, chodil statečně po horách jako opravdový sportovec. Bylo sluníčko a hodně horko, cesta dlouhá a všichni jsme sotva dýchali. Přece jenom, trénink chybí, po horách jsme už dlouho nechodili. Nahoře nám byla odměnou nádherná vyhlídka na okolní hory, nad nimiž se vznášela spousta paraglidingů.  Pro Denýska bylo největší odměnou horské jezero Schafkogelsee s průzračně čistou vodou, v kterém se mohl vykoupat a pak ještě na cestě zpátky jezírko Hutterer See. Druhý den bylo také horko, tak jsme podnikli velmi hezký výlet podle říčky Steyr k jezírku Schiederweiher, aby se mohl Deny co nejvíce koupat. Nakonec jsme došli do vesničky Dietlgut (tedy myslíme, že to byl Dietlgut, ale jelikož na konci cesty jsme se asi  ztratili, protože už jsme dlouho nepotkali žádnou značku  ani rozcestník, tak si nemůžeme být stoprocentně jistí…).  A cestou zpět jsme ještě posvačili v kiosku výborný rakouský sachr a ledovou kávu. Další dny už nám počasí bohužel nepřálo tolik jako první dva dny, hlavně ve čtvrtek 14. lilo jako z konve, tak jsme se nejdřív jen tak procházeli nahoře a pozorovali krávy, ale potom co jsme došli opět někam do lesa, kde už to dál nikam nevedlo, vrátili jsme se a sjeli zase dolů. Tam jsme se vydali na Jaidhauser a Wartegg a i přes naši nespolehlivou orientační schopnost a špatné značení jsme tentokrát nezabloudili a došli až tam (hurá!). No a poslední den nás čekala lesy a loukami vedoucí cesta od horní stanice lanovky (Hutterer Böden) dolů do Hinterstoderu. Ta měla podle rozcestníků trvat jen asi 3 hodiny, ale vzhledem k neustálým zastávkám na krmení krav nebo sbírání malin a jahod, k čekání na Denyho až se dostatečně vymazlí a přivítá se všemi kolegy turisty :) a tak dále… nám zabrala vlastně skoro celý den :D. Ten den jsme nepotkali žádné jezírko ani říčku, tak jsme po skončení v cíli vzali Denýska ještě k řece, aby nezůstal suchý ani jeden den a pak už jsme si začali balit, protože další den nás čekala dlouhá cesta do Itálie, kam jsme se sice těšili, ale na druhou stranu bychom tu pár dní klidně ještě vydrželi ;), páč to bylo super!
Fotky
Video 1
Video 2

           
                       

Porto Santa Margherita (Itálie) 16. - 23.7. ...
Další týden jsme měli zajištěný týdenní pobyt v severní Itálii v Porto S. Margherita, čtvrti Caorle oddělené od starého Caorle ústím řeky Livenza. Byli jsme ubytovaní na okraji letoviska v residenci Ghirlandina, odkud bylo blízko na tzv. volnou pláž (bez slunečníků), kam mohou i psi. K moři jsme chodili po ránu, cca do 10 hodin nebo zase až k večeru, přes den bylo moc horko a nechávali jsme spát Denýska doma ve stínu, zatímco my jsme se opalovali na normální pláži nebo plavali v moři. Bez Denyho to ale stejně nebylo ono – žádný písek na dece, žádné škrábance na rukách a zádech jako když si dáváme vodní závody za míčkem (které skoro vždy vyhrává :/), žádný vrtící ocásek který mě plácá po obličeji a prostě žádná sranda…:P  Na volnou pláž jsme chodili přes rozlehlý přírodní park, kde se mohl volně vyvenčit a vyběhat s jinými psy, kterých tam bylo spousta. Když viděl Deny moře poprvé, byl nejdříve opatrný, ale stačila chvilka, a hned plaval s námi nebo za míčkem i ve vlnách. Když ale zjistil, že slaná voda mu nedělá nejlíp…už se tam tolik nehrnul a spíš jen tak brouzdal vodou na mělčině, hrabal jámy nebo mi pomáhal stavět = bořit :) písečné hrady a hledat mušle. Velký dojem na nás udělal vztah Italů ke psům. Kdekoli jsme se objevili, všude na nás někdo šišlal, mlaskal, ptali se nás odkud jsme, jak je Denýsek starý a jestli si ho můžou pohladit, a to rozhodně ne jenom děti, ale i dospělí. Když jsme šli na procházku k ústí řeky Livenza, kde si Denýsek vlezl do vody zaplavat, z jakési nákladní lodi vylezli od kormidla dva lodníci, kteří si na něj nejdříve různě ukazovali, pak se vrátili do kabiny pro fotoaparát a začali si ho fotit, jako kdyby nikdy v životě neviděli psa ve vodě :). Na pláži byl zase velkou atrakcí pro děti, závodili s ním v běhu, házeli mu míčky, hladili a drbali ho na zadečku (prostě sen pro Denyho, který miluje být středem pozornosti…:)). No ale všechno jednou končí a tak v sobotu 23.7. jsme museli sbalit svých 5 švestek a pytel granulí a přejet do neméně krásného rakouského Obertraunu.
Fotky
Video
           
            
                                                 

Obertraun (Rakousko) 23. – 26.7. ...
Cesta z Itálie zpět do Rakouska byla hodně dlouhá, protože byly strašně ucpané silnice – z Caorle jsme jeli přes dvě a půl hodiny asi 30 km, naštěstí nebylo takové horko. Pak se to už celé nějak rozjelo, ale stejně jsme do našeho dalšího pobytového místa - Obertraunu u Halstatského jezera v Solnohradsku dojeli až večer. Tady jsme strávili jen 3 noci, ale nebylo bohužel moc pěkné počasí. První den propršel celý, tak jsme zůstali dole a šli procházkou kolem jezera. Mysleli jsme, že ho třeba obejdeme, ale když asi po třech hodinách chůze jsme byli stále v jedné z mnoha obrovských zátok, v Obersee jsme to otočili a šli zpět tutéž cestou. Vůbec jsme si neuvědomili, že je to jezero tak strašně obrovské! Další den to vypadalo lépe, už nepršelo a tak jsme se vydali lanovkou nahoru na Krippenstein (2100 m n.m.), kde nás pro změnu čekal sníh a teplota 1°C. Vydali jsme se pěší procházkou k proslulé vyhlídce „5 Fingers“, kde bylo mezi chuchvalci mlhy občas vidět na některé okolní hory a jezero pod námi a pak k vyhlídce na Dachstein, který ale bohužel nebyl vidět vůbec, protože byl celý v mlze. Tak snad někdy příště, protože v těchto místech se nám jinak opravdu hodně líbilo a uvažujeme o tom, že bychom sem někdy jeli znovu. Měli jsme zde moc příjemný hotel (Haus am See) přímo na břehu jezera, kde výborně vařili a byli moc milí na psy, sám spráce měl hned tři ;). V okolí je spousta pěších turistických cest, které by ještě stálo za to projít a v jezeru se navíc dá za hezkého počasí koupat. Možné jsou tu i projížďky lodí do protějšího Hallstatu. Cesta domů proběhla v poho, Denýsek byl při všech přemisťováních a přejížděních v autě moc hodný (ačkoli jízdu autem zrovna nemusí). Doma byl hodně unavený, hned usnul, ale stejně si další den vyprosil procházku k rybníku ( protože pro něj je prostě den bez plavání ztraceným dnem :)… )
Fotky
                   
          

 

Výcvikový tábor Albeř 18. - 25.6. ...
Poslední týden v červnu jsme se opět zúčastnili výcvikového tábora v Albeři., již po čtvrté v řadě. Tentokrát jsem jela s Denýskem sama, neboť Tereza si užívala závěrečné písemky na gymnáziu Pražačka. Počasí bylo většinou nevalné, hodně pršelo a tak nejenže většinu dní nebyl táborák, ale nebyla bohužel ani závěrečná bojovka a Platošův pohár se vyhlašoval v jídelně bez psů, protože lilo jako z konve. V Osice jsme se koupali jenom dvakrát. Cvičila jsem s Denýskem ve skupině vedené Jindrou, spolu s FCR Berinkou Ivo Gregora, FCR Trinity Lucky Kubešové, goldenkami Sanny a Trini Katky Rybníkářové, Brůčou (Broock Caritin sen) a pokaždé s námi chodil také Herbert. Denýskovi podle očekávání šly nejlépe všechny disciplíny, kde se hledá nosem a moc dobře přinášel a předával. Naopak máme pořád slabinu v markingu, ale na konci tábora už vybíhal o hodně méně. Také handling dvou kachen jsme od loňska nějak zapomněli a budeme ho muset přes léto pořádně natrénovat. Na Platošově poháru šel Denýsek hezky, nejlépe se mu povedl handling dvou kusů pernaté ve čtverci (dostali jsme dvě čtyřky) a čtyřku jsme měli také z odložení. Marking byl za 3 (a k tomu 4 z přinášení),  ale z přinášení dvou kachen z hluboké vody jsme měli známky 4 a 1 (tu druhou kachnu nechtěl dlouho přinést, dlouze ji pozoroval a nemohl pochopit, jak tam mohly být najednou dvě). Na Platošáku bylo tentokrát hodně opravdu dobrých psů a výsledky byly hodně vyrovnané. Nakonec jsme skončili 26. (z 37 psů). Vyhrál „malý“ Erwinek (Erwin Tadeas Aurea Rosa). Tábor byl skvělý jako vždycky. Evě s Jindrou moc děkujeme a těšíme se na další turnus v srpnu.

                                                                                        M.K.
Odkazy na fotky: http://www.zpevak.net/images/alber2011/
                          http://thumach.rajce.idnes.cz/Alber_-_cerven_2011

            

Ovvrkáři (všichni prospěli) :
                                             
  Atrey Broock's Angel           Flamboyant Rita Oasis of Peace    Bamar Slatinský vršek s
s Pavlem Stocklem - 232 b.       s Petrem Pokorným - 232 b.        Eliškou Hrabákovou - 229 b.

                                         
                 Elee Calm River s Karlem              Dante z Botičských meandrů s
                      Čermákem - 201 b.                       Pavlou Bouškovou - 198 b.

TOPlist
aktualizováno: 29.10.2018 16:36:55